přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání | přejdi na kalendář

česky / english

Prosinec 2018


Menu


Yasunari Tamai a Vladimír Javorský - Don Quijote z Hakušu

13.3.2007

18. a 19. dubna uvádíme reprízu projektu Don Quijote z Hakušu, který měl v Divadle Archa začátkem prosince premiéru v rámci Festivalu nové vlny současného japonského divadla. V tomto čísle Archa.mag Vám přinášíme zkrácený rozhovor Alexe Švamberka s oběma aktéry představení. Celý dvojrozhovor si můžete přečíst v posledním čísle časopisu Taneční zóna.

Quijote & Quijote / Alex Švamberk
         
Quijote 1:
Jedním ze dvou Quijotů je tanečník Yasunari Tamai, který už dvacet let vystupuje po boku Mina Tanaky. Byl i u zrodu farmy v Hakušu, kde žije. Její jméno se objevilo i v názvu představení. Sólový kus Don Quijote z Hakušu, vytvořený původně pod vedením Mina Tanaky však pro Prahu upravil, po jeho boku se v něm objevil Vladimír Javorský.

Jak moc se lišilo pražské představení od japonského?
Pražské představení je trochu odlišné, ne úplně jiné, ale komplikovanější, protože tentokrát pracuji s Vladimírem, což znamená, že jsme začínali zase od začátku. Nejprve jsme hovořili o donkichotství; každý z nás dvou ho má kus v sobě. Jde o to nalézt vzájemný vztah těch osobitých donkichotství a propojit je.

Jak jste se dostal k tanci?
Původně jsem chtěl dělat film a jako filmaře mě zajímaly možnosti uplatnění těla. Proto jsem se setkal s Minem Tanakou a Tacumim Hidžikatou, kteří mi zcela rozbili moje představy a názory o tom, co je vlastně tanec. Začal jsem to sám zkoušet a pokračuji v tom až do dneška.

V čem vám jejich názory rozbily vaše představy?
Butó není tradiční tanec, přišel s ním Tacumi Hidžikata. I když použil určitou metodu, ta představuje jen jednu z cest. Butó není tanec postavený na určité technice, hlavní na něm je, že přemýšlí o existenci tance a tanečníka, nejen o jeho přítomnosti na scéně, ale o jeho každodenním bytí. Hidžikata se ptal lidí, co je krása. I když vypadal groteskně a obscénně, ukazoval krásu…

Jaký je cíl vašeho usilování?
Snažím se být tanečníkem butó, ale ani dnes ještě nemohu říci, že jím jsem. Snažím se být jako don Quijote, který se nikdy nevzdal a měl odvahu procházet změnami. Lidé si o donu Quijotovi myslí, že je hloupý a bláznivý, možná taky trochu je, ale ne pro mě. Když chcete něčeho dosáhnout, musíte to pořád zkoušet a nikdy se nevzdat. Cítím silnou vazbu mezi butó a donem Quijotem - v tom duchu donkichotství.

Jak vnímáte proměny v Hakušu za těch dvacet let, kdy skončila skupina Mai Juku, kdy se z Tanaky stala velká hvězda a kdy nakonec postavil nový soubor Tokason? Min k tomu řekl, že Mai Juku tvořili tanečníci a Tokason rolníci, kteří mají také zájem tančit…
Pro mě Tokason nepředstavuje tak velkou změnu, vlastně jen název je jiný. Pravdou sice je, že v době Mai Juku jsme polovinu doby trávili v Tokiu a polovinu v Hakušu, zatímco nyní všichni žijí na venkově a velmi dobře se znají, někdy až příliš dobře, a není nás deset, jako dříve. Ale práce na přípravě představení není odlišná, i když se proměnil způsob Minovy režie.

Jste vlastně posledním členem Mai Juku, posledním donquijotem, který zůstal v Hakušu. Nemáte někdy chuť odejít, když všichni říkají, jak je tam život těžký?
Žiju tam už dvacet let a cítím v sobě odpovědnost. Vím, že kdybych odešel, muselo by se tam toho hodně změnit, ale já nemám špatný pocit z toho, že tam žiju, necítím se uvázaný. Je to normální, že někde žijete. Ten život nepociťuju jako těžký, baví mě, užívám si tam každodenní život i tanec, nemohu je od sebe oddělit, pro mě jsou propojené. Trávím tam příjemné chvíle při přemýšlení o tanci a každodenním životě rolníka.

Quijote 2:
Druhým protagonistou Dona Quijota z Hakušu je bývalý člen Divadla Na provázku Vladimír Javorský, který nyní působí na scéně Národního divadla. I on však má s Tanakovým pojetím butó své zkušenosti, objevil se v jeho trilogii na motivy pohádek bratří Grimmů a s nimi se dostal i do Japonska, kde zažil tréninky a přípravu představení v Hakušu.

Co vás, herce Národního divadla, vedlo k tomu, že jste se pustil do představení v duchu tance butó?
Setrvalá touha a zájem o hýbání se a o tento druh divadla, přestože jsem se několik let tomuto žánru, tanci a přemýšlení o těle nevěnoval.

V čem je přístup butó odlišný od herectví?
V tom, že neulpívá na slovech. Když se to podaří, může butó být svým způsobem obrazivější, bohatší ve sdělení, protože není konkrétní. A v tom vidím svůj dluh do příštího představení; jak jsem do toho vletěl tak narychlo, mám pocit, že jsem byl příliš konkrétní. Krása je v jisté neurčitosti, v tom, co se divákovi skládá z obrazů, které vidí, z atmosféry a energie představení.

Vy jste ale stejně použil slov – prostředku, se kterým pracujete nejčastěji.
Byl to šnorchl člověka, který se topí v neznámém divadle, v neznámém žánru, protože já na tento druh divadla nemám natrénované žábry. Byl to šnorchl toho, co dennodenně dělám a v čem jsem doma, jímž jsem dýchal a vše tím zachraňoval. Na druhou stranu ale mám pocit, že takto mohlo představení získat jisté napětí mezi konkrétností textu a, řekněme, abstrakcí pohybu, příběhu a představení. A do třetice, nebylo to běžné použití slov; takto bych si těžko mohl dovolit prezentovat se na činoherním divadle, těžko bych mohl takhle blábolit někde na jevišti, aniž bych narazil. Bylo to takové slovní butó.

Proč jste udělal před sedmi lety úkrok stranu a vydal do Hakušu?
To vůbec nebyl úkrok stranou, to byl návrat k pohybovému divadlu. Úkrok stranou je moje fungování na činoherním divadle.

Nebyla kombinace tréninků a práce v Hakušu velmi namáhavá?
Asi jdou některé věci bez námahy, ale jiné zase potřebují investici energie, ať už jí říkáme námaha nebo bolest. Člověk na to nejdřív zírá, ale potom si uvědomí, proč Tanaka přikládá fyzické práci takový význam, proč vychází z všednodenní práce, z přírodního, zemědělského cyklu. My jsme se tak s Honzou Ungrem učili hrát koně. Když jsme ráno vyhrabávali ze země brambory - zem je tam sypká, tak jsme najednou ucítili to, co ten kůň, když kopytem hrabe do země. Kůň může mít podobný prožitek, co já vím… A najednou to kopyto prožijete, máte ho v sobě, a už si s tím kopytem můžete zahrát. A když tam běháte po těch lukách jako koně a padáte na zem v těch čtyřiceti stupních, a vlhkost je osmdesát devadesát procent, jste unavení a splavení. Když se potom zastavíte a nadechnete se, tak nemáte nos - najednou zjistíte, že dýcháte takovýma obrovskýma nozdrama přes celou hlavu. Cítíte to rýžové pole a všechno se vám najednou začne dávat do kupy a to je myslím to hlavní.

NOVINKY

Casting k projektu Boys and Girls

Rádi bychom pozvali děti a mládež od 8 do 13 let na casting do divadelního projektu Boys and Girls, jehož první část budeme realizovat v rámci rezidence v Divadle Archa.
Další »

Ultima Vez - předprodej zahájen!

Nejnovější projekt Wima Vandekeybuse a předního vlámského souboru Ultima Vez přijíždí do Prahy jen několik dní po své světové premiéře v Benátkách. Pro projekt booty Looting (Ukradený lup) vybral Wim Vandekeybus skupinu šesti pe...
Další »

Divadlo Archa boduje v Evropě

Divadlo Archa, které dlouhodobě spolupracuje s řadou mezinárodních partnerů získalo podporu grantů Evropské komise z programu Culture / Kultura (2007 - 2013). Jako partner za Českou republiku se tak Archa v následující sezóně zapojí d...
Další »

Archiv novinek

MMIX

3x Min Tanaka - 7. -9. května

3x Min Tanaka - 7. -9. května

Slavný japonský tanečník, režisér a farmář Min Tanaka, který je legendou světového tance, se po sedmi letech vrací do Prahy. 7. a 8. května uvede v Arše dvě své sólová vystoupení pod názvem Locus Focus a 9. května vystoupí spole...
Další »

Lou Reed v Divadle Archa!

Lou Reed v Divadle Archa!

Legendární Lou Reed vystoupí 4.července v Divadle Archa v rámci svého letního turné „FROM VU TO LULU“. Vstupenky v prodeji od 23.února v pokladně divadla a v síti Ticketpro. Koncert pořádá agentura 10:15 Entertainment.

Další »

Sólo pro Lu - rozhovor

Sólo pro Lu - rozhovor

Poslechněte si rozhovor Českého rozhlasu s performerkou Jing Lu a režisérkou Janou Svobodovou o představení Sólo pro Lu, které vychází z autentických životních příběhů čínské herečky, zpěvačky a tanečnice. Reprízy představe...
Další »

Archiv