přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání | přejdi na kalendář

česky / english

Prosinec 2018


Menu


420PEOPLE - ROZHOVOR

7.4.2010

Rozhovor s Natašou Novotnou a Václavem Kunešem pro Českou taneční platformu, v rámci které jejich soubor 420PEOPLE uvedl 17. dubna v Divadle Archa choreografii A SMALL HOUR AGO.

Rozhovor s Václavem Kunešem a Natašou Novotnou pro Českou taneční platformu 2010:

Váš soubor patří k nejlepším tanečním tělesům reprezentujícím současný tanec v České republice. Jste známí i v zahraničí a na svém kontě máte již řadu ocenění i nominací. Jaká byla a je cesta k takovému úspěchu?

V.K. Určitě si nemyslíme, že patříme tam, kam říkáte, ale děkuji. Na začátku jsme si řekli, že buď se nám vždy povede uvést jednotlivá představení v kvalitě, na kterou jsme zvyklí, nebo raději počkáme, až nám to podmínky dovolí - o půl roku jsme takto odložili naše vůbec první představení zde v Čechách. Netvrdím, že se nám vždy vše povedlo tak, jak jsme si představovali, ale vůle toho dosáhnout tam vždy je. A na druhou stranu, snažíme se nebrat se moc vážně. Děláme to stále ještě z přesvědčení, a protože nás to baví.

Jak byste charakterizovali váš soubor, tedy co je pro jeho taneční poetiku typické a jakým směrem chcete, aby se ubírala?

N.N. S respektem k tomu, co už známe a tomu co právě poznáváme, nás žene dál touha objevit „TO“ nové. Být tanečníkem, choreografem, produkčním či účetní je dobrodružstvím, stejně tak jako může být prakticky každé jiné povolání. Pokud se nám z dobrodružství nemá stát přílišná rutina, snažíme se užít si to - třeba v péči o detail nebo v risku z neznámého - nemít přílišné předsudky, reagovat na dobu a prostředí kolem sebe.

V.K. Umělecky, ale i lidsky, jsme vyrůstali pod J. Kyliánem. Z toho asi pramení určitá poetika. To patří k naší minulosti. Do budoucna bych si přál nebát se hledat si vlastní cestu, vlastní prostředky, vytvářet si vlastní názory. Nebát se chybovat. Spolupracujete s řadou zahraničních tanečníků, choreografů, hudebníků a designérů. To je v podstatě vašim hlavním cílem – propojení vlivu českého i zahraničního.

Co je tedy podle vás charakteristické pro český současný tanec a co pro tanec například západoevropský? Myslíte si, že současný český tanec je soběstačný a obejde se bez zahraniční spolupráce nebo inspirace?

N.N. V dnešní době se nelze nevyhnout inspiraci či spolupráci se zahraničím, a to nejen proto, že český rybník je velmi malý a podpora kultury prozatím nevalná. Nemůžeme také zapomenout na to, že tanec, hudba, design jako nonverbální umění může a mělo by fungovat úplně všude. Podstatný je především talent a nápad, jejich další rozvinutí a možnosti zpracování. To co je formuje, jsou především podněty z nejbližšího okolí a ty jsou v každé zemi trochu jiné. Snad jedině to, že krev není voda, dává jednotlivým tvůrcům či projektům charakter.

V.K. Není třeba vůbec řešit otázku, zda-li se český tanec obejde bez zahraniční spolupráce. Pokud jde vyloženě o tanec, tak jméno nám dělají jak tanečníci, tak choreografové. Je druhořadé, jestli si vyberou další zahraniční spolupracovníky. Otevřenost a promíchanost národností je možná to, co nám trochu chybí. Nebo naopak, snaha za každou cenu mít vše „Made in Czech“ může vývoj u nás zpomalovat. Je třeba reagovat na to, co se děje v Evropě, ve světě a to zvláště v tanci, který má tu možnost být absolutně univerzální vyjadřovací prostředek. Je možná nezbytné vybírat si team lidí, kteří choreografovi takříkajíc padnou do noty.


Otázky pro Václava Kuneše:

Kde čerpáte inspiraci pro své inscenace? Co vám dává impulsy, pro tvorbu nových choreografií?

To je velmi osobní. Pro mě jsou to povětšinou momenty, pocity z mého života. Jakkoliv banálně to může znít, nejlépe se cítím, pokud přesně vím a znám, jak reaguji na určité podněty, jaké pocity ve mně vyvolávají určité situace, nebo naopak jaké pocity bych chtěl zažít. A také hodně a rád čtu. Přejímám určité vlivy z kontextu knihy a dávám si je do kontextu svého života. Váš zájem směřuje i k začínajícím tanečníkům, se kterými spolupracujete v rámci různých tanečních dílen?

Jaké poznatky nebo nové projekty tato spolupráce zatím přinesla a jak se vám osvědčila?

Upřesnil bych, že k začínajícím „českým“ tanečníkům. Věříme ve výchovu další generace, která musí přijít po nás. Věříme v kontinualitu.

Jaká pozitiva a jaká negativa spatřujete v českém současném tanci? Co mu chybí a měl by mít, a co ho naopak v zahraničí může zviditelnit?

Nedovolím si ještě moc kritizovat, nemám dostatečný přehled. Co je ale dost evidentní, alespoň z našeho pohledu, je nezájem tanečníků, třeba na volné noze o nějaký společný dialog. Nezájem o spojení sil v situaci, kdy současnému tanci u nás není zrovna nejlíp. Pak se stane, že o osudu tance u nás rozhodují stále titíž lidé. Kolikrát i bez zpětné vazby na to, co vlastně my doopravdy potřebujeme, co je důležité a co třeba ne. Zájem o spolupráci v ostatních oborech tu ale překvapivě je! A ani si neumíte představit, kolikrát jsme si již museli vyslechnout větičku typu: „Aha, tak vy si myslíte, že si teď přijdete sem zpátky z venku a budete nás tady poučovat.“ To ale asi není jenom “taneční” záležitost, to bych tipoval na českou záležitost.

Byl jste nominován na prestižní cenu Česká Thálie. Jak tuto nominaci vnímáte a co pro vás taneční ocenění znamenají?

V.K. Nebudu si vymýšlet – jistě to potěší. V případě Thálie to pro mě bylo velké překvapení. Jako tanečník jsem to vůbec nečekal. Soutěživý v choreografii snad nejsem, ale samozřejmě, přihlásil jsem se na Českou taneční platformu. Spíš nám jde o to, být u toho, protože mít představení v rámci České taneční platformy je samozřejmě fajn. Máme příležitost odehrát další představení, před novým či obměněným publikem. Představení, ve které věřím. Přeji si, aby to mělo divákům co říct. A jen díky častějšímu konfrontování mé tvorby a nových lidí si můžu ověřit, jak moc jsem uspěl či nikoliv. A vzít si z toho něco do budoucna. Případné ohodnocení i neohodnocení nějakou cenou je povzbudivé, ne však směrodatné, co se mé další tvorby týče.

Co je podle vás obsahem a hlavním tématem inscenace A Smal hour ago?

Plynutí času, akceptování momentu, které mění náš život. A různé další polohy těchto věcí. Někdy je třeba jít takříkajíc s proudem, někdy je lepší vyčkat, až proud bude přijatelnější. Někdy se jde proti. Někdy nás čas tlačí, jindy nevíme, co s ním. Hodina strávená v radosti je nám krátká, hodina strávená ve smutku, stesku, či bolesti je nám nekonečná. Proces akceptování jakýchkoliv událostí je u každého jedince jiný. Zejména ale pocit TEĎ. Jak právě TEĎ zareagovat i třeba na stejnou a nazkoušenou věc. Jak se navzájem překvapit, aby to TEĎ bylo opravdovější. Každé představení může být jiné.

A když už hovořím o divácích – když tvoříte novou choreografii, přemýšlíte, pro jakého diváka to bude? Vnímáte rozdíly mezi divákem, který přijde na vaši choreografii v zahraničí a který u nás v České republice?

Nepřemýšlím o cílové skupině. Jistě, můžu se domnívat, že toto se bude u nás líbit víc, toto míň. Ale jelikož mé přání je být srozumitelný bez rozdílu národnosti, neřídím se tím. Tak bych se uzavíral do nějaké škatulky. Diváka bych vůbec nepřekvapil a nevychoval, kdybych dělal jen to, o čem bych věděl, že se mu bude líbit. Domnívám se, že je důležité u všech uměleckých disciplín na všech úrovních diváka vychovávat, někdy ho odměnit, zpříjemnit už tak složitou dobu, ale nikdy se mu nepodbízet.

Zpět k A Small hour ago. Jaký byl proces vzniku této inscenace, popřípadě jak se od své premiéry proměnila?

Tento proces byl velmi složitý a dlouhý. Od prvotního nápadu až po uvedení této verze uplynuly téměř tři roky. Za tu dobu se hodně změnilo, my jsme se změnili. Ale byl to i proces nádherný, právě díky těm změnám, byl to proces objevování sebe i věcí ostatních. Od uvedení v Haagu do představení v Arše už byla zkomponována i novější hudba. Teď s odstupem času také doufám, že dokážeme obměnit alespoň některé momenty, na které nebylo vidět během
příprav na premiéru.

Je na této inscenaci něco specifického, co ji odlišuje od vašich předchozích projektů?

Z mého pohledu určitě to, že vystupuji i jako interpret v takovém rozsahu. Není vždy jednoduché zastávat dvě funkce na jednou, choreografickou a interpretační. A ne vždy pro dobro věci. Na druhou stranu mám ale nádherný prostor být sám sebou, a to především díky Rei, Nataše a Coře, které mi to umožňují, které mě přivádějí k dalším a dalším nepředvídatelným momentům na jevišti, přímo během představení.

Za rozhovor děkuje Veronika Štefanová

NOVINKY

Casting k projektu Boys and Girls

Rádi bychom pozvali děti a mládež od 8 do 13 let na casting do divadelního projektu Boys and Girls, jehož první část budeme realizovat v rámci rezidence v Divadle Archa.
Další »

Ultima Vez - předprodej zahájen!

Nejnovější projekt Wima Vandekeybuse a předního vlámského souboru Ultima Vez přijíždí do Prahy jen několik dní po své světové premiéře v Benátkách. Pro projekt booty Looting (Ukradený lup) vybral Wim Vandekeybus skupinu šesti pe...
Další »

Divadlo Archa boduje v Evropě

Divadlo Archa, které dlouhodobě spolupracuje s řadou mezinárodních partnerů získalo podporu grantů Evropské komise z programu Culture / Kultura (2007 - 2013). Jako partner za Českou republiku se tak Archa v následující sezóně zapojí d...
Další »

Archiv novinek

MMIX

3x Min Tanaka - 7. -9. května

3x Min Tanaka - 7. -9. května

Slavný japonský tanečník, režisér a farmář Min Tanaka, který je legendou světového tance, se po sedmi letech vrací do Prahy. 7. a 8. května uvede v Arše dvě své sólová vystoupení pod názvem Locus Focus a 9. května vystoupí spole...
Další »

Lou Reed v Divadle Archa!

Lou Reed v Divadle Archa!

Legendární Lou Reed vystoupí 4.července v Divadle Archa v rámci svého letního turné „FROM VU TO LULU“. Vstupenky v prodeji od 23.února v pokladně divadla a v síti Ticketpro. Koncert pořádá agentura 10:15 Entertainment.

Další »

Sólo pro Lu - rozhovor

Sólo pro Lu - rozhovor

Poslechněte si rozhovor Českého rozhlasu s performerkou Jing Lu a režisérkou Janou Svobodovou o představení Sólo pro Lu, které vychází z autentických životních příběhů čínské herečky, zpěvačky a tanečnice. Reprízy představe...
Další »

Archiv