přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání | přejdi na kalendář

česky / english

Listopad 2018


Menu


Diamanda Galás (USA) vystoupila 27.listopadu v Divadle Archa

27.11.2009

ČTĚTE ROZHOVOR - "Mé písně jsou moje pomsta"

Mé písně jsou moje pomsta.
Rozhovor Ondřeje Hraba s Diamandou Galás uveřejněný v tématickém čísle časopisu Theaterschrift, které bylo věnováno spiritualitě v umění.

THEATERSCHRIFT: Spiritualita, to je velmi složité a často špatně chápané téma.

DIAMANDA GALÁS: Lidé mají strach z klišé. Ze slova spiritualita se stalo klišé, protože se tolik používá. Ale proč se tolik používá? Určitě to má nějaký důležitý důvod. Musíte být stateční, abyste se mohli tomuto tématu postavit.


Jaká je vaše představa ráje?

Během představení se snažím překonat sama sebe. S každým večerem čekám od svého hlasu o něco víc, a když se dostanu za určitý bod, jsem v ráji, protože jsem se pomstila. Jde svým způsobem o jakousi duševní transformaci. Během představení se měníte – přestáváte být lidskou bytostí a stáváte se zvířetem. Je to jako lov.

Vaše prsty na piáně, váš hlas  máte je plně pod kontrolou. Skrývá se za tím schopnost uvolnit toto zvíře a zároveň je ovládat?

Víte, ptáci se musí naučit létat a šelmy zase lovit. Když zpívám, snažím se dosáhnout svým hlasem co nejdále. Ale k tomu je potřeba mít techniku. Ten výsledný zvuk je moje pomsta.

Vypadá to, jako byste se kletbami a zlořečením snažila vymítat Boha.

Ne, je to moje pomsta.

Vyrostla jste v nábožensky založené rodině?

Vždycky jsem byla agnostička. Myslím si ale, že agnosticismus je daleko duchovnější než jen čekat na rozhodnutí někoho jiného. Pořád se totiž ptáte, což znamená, že probíhá nepřetržitý dialog. Pocházím z řecké rodiny, ale narodila jsem se ve Spojených státech. Můj otec pocházel z kantorské rodiny, ale zároveň byl agnostik a neustále nadával a klel.

Ve vaší hudbě se často objevuje naříkání a pláč. Jde o součást řeckého kulturního zázemí?

Již nějakou dobu čtu jednu knihu, napsala ji Nadia Seremetakis, odbornice na tradiční lamenty žen na poloostrově Mani poblíž Sparty. Ta kniha se jmenuje The Last Word (Poslední slovo). Kultura na Mani tvoří základ kultury krevní msty na Sicílii, je ovšem daleko krutější. Například muži ve vesnici Malades dříve žili ve věžích se střílnami. Stříleli z nich a navzájem se zabíjeli, a to jen z jediného důvodu: aby neztratili tvář. Žádali pomstu za každých okolností, často téměř bezdůvodně, a když se například někdo křivě podíval na něčí sestru, museli ho zkrátka zabít. Velmi fanatická kultura… A o tom je přesně lament. Takže když po představení cítím, že jsem se pomstila, můžu odejít se vztyčenou hlavou. Když ne, cítím se zahanbená, a to je hrozné.

Váš bratr zemřel na AIDS, na jednom z vašich tetování se píše: „Všichni jsme HIV pozitivní.“ Je AIDS také formou pomsty?

Mnoho lidí AIDS vnímá v tom starokřesťanském smyslu Božího trestu. Jedním z důvodů, proč jsem natočila Schrei, byla jedna pasáž z Bible, z Knihy Jobovy. Stěžuje si tam: „Ale já jsem nevinný! Proč jsi mě zasáhl vší tou nemocí a bolestí? Proč jsi to udělal?“ A Bůh odpovídá: „Udělal jsem to, protože mám dohodu se satanem a protože jsem Bůh a kašlu na tebe.“ Je zajímavé, jak se to v pozdější verzi změnilo na pouhé „Zkouším tě.“ Nicméně skutečná odpověď je ještě zvrácenější. Bůh řekl jen: „Chtěl jsem jen vědět, co bys udělal.“ To je, jak by řekli někteří lidé, na celé té věci to existenciálně nejzávažnější a nejstrašlivější. Stejné témě najdeme i v básni Tristana Corbièra Cri d’Aveugle (Pláč slepce). Muž visí na kříži a volá na ptáky. Říká: „Kdybych jen věřil v Boha, to bych měl alespoň nějaký důvod k utrpení. Protože ale nevěřím, jediné, co si přeji, je co nejrychlejší smrt.“ Smrt bez Boha, utrpení bez Boha je mnohem horší než cokoli jiného. O tom také zpívám na albu Plague Mass. Všechno je pomsta. Například když se snažím napsat píseň pro někoho, kdo zemřel, nikdy smrt neberu jako něco pasivního. Mrtví jsou podle mě něco jako náměsíční, jsou vzhůru a mají vztek. Podle mě chtějí pomstu. V řečtině máme slovo frokalas, které znamená „upíři“, tedy lidé, kteří nebyli náležitě pohřbeni a kteří se vracejí trýznit živé, pít jejich krev.

Někteří lidé popisují vaše vystupování jako satanistické, protože je založeno na negativní energii.

Pletou se. Ovšem na otázku, zda se inspiruji satanem, nikdy nemohu odpovědět záporně. Jsem totiž Řekyně a vím, co slovo satan doopravdy znamená, tedy ne ve smyslu moderního křesťanského pojetí, ale v původním smyslu. Pro mě je to starý vyčítavý anděl, osoba, která vždy zpochybňuje, čemu všichni ostatní slepě věří, jako hloupá zvířata. A zpochybňování je nepřítelem Boha. Nemohu říct ne. A ve skutečnosti vypadám nasraně, aby lidé pochopili, co se jim snažím vysvětlit. Jsou schopni jen prostoduché analýzy.

Tady v Praze zpíváte pro publikum, které skoro nerozumí anglicky ani francouzsky. Co pro vás osobně znamenají texty? Jaké je to zpívat pro někoho, kdo vám nerozumí?

V jistém smyslu musím s posluchači navázat kontakt, je to moje povinnost. Představa povrchní interpretace Baudelaira, Corbièra nebo Pasoliniho je pro mě tou největší hrozbou. Jediné, v co mohu doufat, je, že tomu, co zpívám, porozumím já sama. Potom bych měla být schopná to předat dál prostřednictvím zvuku svého hlasu.

Katolický kněz, který byl včera na vašem koncertě, řekl: „Věřím, že právě takto naříkají duše v očistci.“

To je hezké. Je to přesně tak, to by byla správná odpověď… A já bych řekla: Ty duše byly odsouzeny k očistci, řekněme z politických důvodů, protože ony byly těmi, kdo žalují, ony byly nepřáteli společnosti. Přemýšlím o tom, když se dívám na obrazy od Goyi, Breughela nebo Hieronyma Bosche. To, co ten kněz řekl, je překrásné a vyjadřuje to ten nejupřímnější pocit, který zažívám, když vystupuji. Když každý večer zpívám Pasoliniho píseň Suplica A Mia Madre, ptám se, co jí Pasolini doopravdy myslel, protože ta píseň je neuvěřitelně citlivá. Modlí se v ní ke své matce: Neumírej, prosím! A to je ten nejzákladnější strach, který má v sobě každý z nás. Překvapuje mě, že napsal něco takového, protože mnoho lidí ho považovalo za satanistu. Ukazuje to ten naprostý protiklad a hloubku pocitů. Proto používám různé hlasy.

Nedávno jsme spolu navštívili barokní kapli postavenou z lidských kostí. Kosti třiceti tisíc lidí byly sestaveny velmi dekorativním způsobem. Když přemýšlím o těch sochách vyrobených z lidských kostí, chci se zeptat: Jaká je funkce umění? Neskládáte své písně náhodou také z lidských lebek a kostí?

Víte, je to spíš pláč nad smrtí. Možná víte, že během svých nářků řecké ženy mluví ke smrti, ovšem ne ve vztahu ke Kristovu utrpení. Hovoří k ní v pohanském slova smyslu, mluví přísně. Když vejde kněz, přestanou plakat a počkají, až odejde. Je to velmi legrační – mají na sobě sluneční brýle, a jakmile odejde, začnou opět mluvit ke smrti. Vědí, že kněz k ní promlouvat nemůže – jediné, o čem dokáže mluvit, je Kristus.

Je podle vás smrt rodu mužského, nebo ženského?

Obojí.

Ptám se, protože v české mytologii je smrt žena, v německé zase muž. V naší kultuře s ní můžeme mluvit a říkáme jí „kmotra“. Přichází k vám s kosou v ruce a říká: „Je čas jít.“

A to je pozitivní, nebo negativní?

Je velmi milá, jako teta, jako někdo z vaší rodiny.

Nevím. Mám s tím pořád osobní problém, protože mě smrt příliš děsí. Znamená konec všech mých snů a všeho, co chci kdy udělat. Vnímám ji jako jistou osobní urážku.

Co pro vás znamená peklo?

Chcete slyšet pravdu? Největším peklem je pro mě začátek zvukové zkoušky. Ta probíhá vždycky odpoledne a já odpoledne nesnáším. Vždycky cítím neuvěřitelnou zlobu. Je to období přechodu z uvolněného stavu do stavu absolutní koncentrace. Stává se ze mě někdo jiný, cítím se jako akrobat na laně. Nikoho neslyším, nikoho nevidím. Chce se mi křičet „jdi do prdele, jdi do prdele...“ na každého, kdo se ke mně v tu chvíli přiblíží. Před představením problémy přímo vyhledávám. Když mě něco doopravdy rozčílí, umožní mi to během 
představení se sama od sebe odpoutat a vézt se na vlně energie – v tom „spirituálním“ smyslu slova.

Uveřejněno v časopise Theaterschrift 13/98 v angličtině, němčině, francouzštině a nizozemštině.
Rozhovor byl veden v angličtině.
Překlad do češtiny: Petr Eliáš


DIAMANDA GALÁS je americká vokalistka, skladatelka a performerka. Od sedmdesátých let vystupuje v současné opeře a připravuje vlastní představení. Poprvé v Evropě vystoupila na avignonském festivalu v roce 1979. Mezi její nejznámější kusy patří „Plague Mass“ (Morová mše) na téma epidemie AIDS (v letech 1984–1990 hned v několika verzích), elektroakustická monodramata „Insekta“ (1993), „Schrei X“ (1995) a „Malediction and Prayer – Concert for the Damned“ (Zaklínání a modlitba – Koncert pro zatracené, 1996), písňový cyklus žalozpěvů, nářků a spirituálů. Pracovala na hudbě pro filmy Dereka Jarmana, Rosy von Praunheimové, Francise Forda Coppoly a Olivera Stonea. Jako první také představila dílo Iannise Xenakise a Vinka Globokara ve Spojených státech a Střední Americe se soubory L’Ensemble Intercontemporain nebo Musique Vivante nebo s Brooklynskou filharmonií.

Diamanda Galás vystoupila v Divadle Archa v letech 1995, 1996, 1998 a 2009.
Záznam z koncertu v Divadle Archa byl použit na albu SchreiX.


NOVINKY

Casting k projektu Boys and Girls

Rádi bychom pozvali děti a mládež od 8 do 13 let na casting do divadelního projektu Boys and Girls, jehož první část budeme realizovat v rámci rezidence v Divadle Archa.
Další »

Ultima Vez - předprodej zahájen!

Nejnovější projekt Wima Vandekeybuse a předního vlámského souboru Ultima Vez přijíždí do Prahy jen několik dní po své světové premiéře v Benátkách. Pro projekt booty Looting (Ukradený lup) vybral Wim Vandekeybus skupinu šesti pe...
Další »

Divadlo Archa boduje v Evropě

Divadlo Archa, které dlouhodobě spolupracuje s řadou mezinárodních partnerů získalo podporu grantů Evropské komise z programu Culture / Kultura (2007 - 2013). Jako partner za Českou republiku se tak Archa v následující sezóně zapojí d...
Další »

Archiv novinek

MMIX

3x Min Tanaka - 7. -9. května

3x Min Tanaka - 7. -9. května

Slavný japonský tanečník, režisér a farmář Min Tanaka, který je legendou světového tance, se po sedmi letech vrací do Prahy. 7. a 8. května uvede v Arše dvě své sólová vystoupení pod názvem Locus Focus a 9. května vystoupí spole...
Další »

Lou Reed v Divadle Archa!

Lou Reed v Divadle Archa!

Legendární Lou Reed vystoupí 4.července v Divadle Archa v rámci svého letního turné „FROM VU TO LULU“. Vstupenky v prodeji od 23.února v pokladně divadla a v síti Ticketpro. Koncert pořádá agentura 10:15 Entertainment.

Další »

Sólo pro Lu - rozhovor

Sólo pro Lu - rozhovor

Poslechněte si rozhovor Českého rozhlasu s performerkou Jing Lu a režisérkou Janou Svobodovou o představení Sólo pro Lu, které vychází z autentických životních příběhů čínské herečky, zpěvačky a tanečnice. Reprízy představe...
Další »

Archiv